dnes je 2.10.2022

Input:

č. 613/2005 Sb. NSS; Daňové řízení: zástavní právo; Řízení před soudem: rozhodnutí předběžné povahy

č. 613/2005 Sb. NSS
Daňové řízení: zástavní právo
Řízení před soudem: rozhodnutí předběžné povahy
k § 72 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 255/1994 Sb. a č. 367/2000 Sb. (v textu též „daňový řád“)
k § 70 písm. b) soudního řádu správního
Rozhodnutí o zřízení zástavního práva k zajištění daňové pohledávky dle § 72 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, je rozhodnutím předběžné povahy, neboť se jedná pouze o dočasné opatření, jehož platnost je zákonem omezena do splatnosti daňové pohledávky, a proto je ve smyslu § 70 písm. b) s. ř. s. ze soudního přezkumu vyloučeno.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4.2005, čj. 5 Afs 162/2004-61)
Věc: Erik M. v B. proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích o zřízení zástavního práva k zajištění daňové pohledávky, o kasačni stížnosti žalovaného.

Rozhodnutím Finančního úřadu v Táboře ze dne 18. 4. 2003 bylo zřízeno zástavní právo podle § 72 daňového řádu a § 152 a násl. občanského zákoníku k zajištění daňové pohledávky za žalobcem. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž především zpochybnil doměření daně a samotnou svoji registraci ke spotřební dani z tabákových výrobků, přičemž tyto skutečnosti byly předmětem samostatného řízení.
Žalovaný zamítl odvolání dne 25.5.2004.
V žalobě, kterou poté podal, odkazuje žalobce na nesprávnost výše uvedených rozhodnutí, neboť odvolání zcela vyčerpalo svůj obsah pouze na těchto skutečnostech, jakkoli nezmiňovalo důvody svědčící pro nezákonnost samotného zřízení zástavního práva, např. neexistenci pohledávky, výluku vlastnictví apod.
Krajský soud v Českých Budějovicích dne 18. 8. 2004 žalobě vyhověl a rozhodnutí žalovaného pro vady řízení a nezákonnost zrušil, neboť dospěl k závěru, že správce daně ani žalovaný nepostupovali v souladu s § 2 odst. 3 daňového řádu ve vztahu k § 3 a § 10 zákona ČNR č. 587/1992 Sb. o spotřebních daních.
Žalovaný (stěžovatel) poté podal kasační stížnost, ve které uplatňuje důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a namítá nezákonnost rozsudku krajského soudu. Zejména připomíná, že není dosud pravomocně skončeno řízení o odvolání proti platebním výměrům, kterými žalobci byla vyměřena spotřební daň za zdaňovací období červen 2002 až říjen téhož roku. Na základě shora uvedených platebních výměrů vznikla zajišťovaná pohledávka. Tato pohledávka dosud trvá, a proto není důvod pro zrušení rozhodnutí, kterým bylo zřízeno zástavní právo.
Žalobce ve svém vyjádření konstatuje, že finanční úřady jsou při rozhodování povinny vycházet nejenom z okolností a souvislostí případu, ale postupovat i v souladu s § 2 odst. 1 daňového řádu. Správce daně musí chránit nejen zájmy státu, ale má dbát i na zachování práv a zájmů daňových subjektů. Jestliže krajský soud označil postup finančního úřadu za nezákonný a jednoznačně důvody nezákonného postupu definoval, nelze ani rozhodnutí o zřízení zástavního práva považovat za zákonné. Po formální stránce lze stěžovateli přisvědčit v tom, že platební výměry ještě zrušeny nebyly; uvalení zástavy na majetek nicméně v dané souvislosti není obligatorní a soud by měl zhodnotit, zda
Nahrávám...
Nahrávám...