dnes je 2.10.2022

Input:

č. 524/2005 Sb. NSS; Řízení před soudem: zásada koncentrace

č. 524/2005 Sb. NSS
Řízení před soudem: zásada koncentrace
k § 109 odst. 4 soudního řádu správního
Nerozhodl-li soud ve věci samé, ale žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nepřísluší ani Nejvyššímu správnímu soudu v řízení o kasační stížnosti zabývat se stěžovatelem uplatněným stížnostním důvodem podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., v rámci kterého navíc stěžovatel uplatňoval nové skutečnosti, dříve v řízení neuplatněné (§ 109 odst. 4 s. ř. s.).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1.2004, čj. 5 Azs 43/2003-38)
Věc: Yevhen P. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.

Žalovaný dne 14. 10. 2002 zamítl žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Rozhodnutí žalovaného žalobce napadl dne 25. 11. 2002 opravným prostředkem u Vrchního soudu v Praze. Ten nerozhodl do 31.12.2002, a proto věc převzal podle ustanovení čl. II zákona č. 519/2002 Sb., § 129 odst. 2 s. ř. s. a § 32 odst. 4 zákona o azylu Krajský soud v Brně, který žalobu dne 20. 5. 2003 odmítl.
Žalobce (dále též „stěžovatel“) proti usnesení Krajského soudu v Brně podal kasační stížnost. V té uplatnil důvod § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu, která spočívala v tom, že soud stěžovateli neustanovil tlumočníka a v důsledku toho stěžovatel přesně nevěděl, co po něm soud v usnesení k odstranění vad podání požaduje. Dále stěžovatel uplatnil i důvod § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť žalovaný podle něj neměl dostatek informací, aby o věci mohl rozhodnout. Stěžovatel dále tvrdil, že žalovaný v řízení o azylu pochybil, neboť nerespektoval článek 10 Ústavy a nepřihlédl k čl. 18 Evropské sociální charty.*)
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Brně v rozsahu tvrzených stížnostních důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná; zamítl ji tedy.
Z odůvodnění:
Řízení ve správním soudnictví je plně ovládáno zásadou dispoziční a je na žalobci, zda proti rozhodnutí správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, podá žalobu u soudu či nikoliv. Je pouze na žalobci, aby v případě, že se bude domáhat ochrany svých práv žalobou u soudu, v této žalobě jasně vymezil, které výroky správního rozhodnutí napadá, a v žalobních bodech pak specifikoval, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (§ 71 s. ř. s.). Stěžovatel svým opravným prostředkem neurčil rozsah a meze přezkumu správního rozhodnutí, neboť se v něm omezil pouze na sdělení nesouhlasu s napadeným rozhodnutím správního orgánu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2003 byl stěžovatel vyzván k doplnění svého podání - mimo jiné k označení žalobních bodů, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považoval žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§ 71 písm. d) s. ř. s.].
Stěžovatel reagoval na výzvu soudu doplněním svého podání, ve kterém uvedl, že právním důvodem, pro který považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné, jsou vady řízení, kterých se dopustil správní orgán v
Nahrávám...
Nahrávám...