č. 524/2005 Sb. NSS; Řízení před soudem: zásada koncentrace
č. 524/2005 Sb. NSS
Řízení před soudem: zásada koncentrace
k § 109 odst. 4 soudního řádu správního
Nerozhodl-li soud ve věci samé, ale žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nepřísluší ani Nejvyššímu správnímu soudu v řízení o kasační stížnosti zabývat se stěžovatelem uplatněným stížnostním důvodem podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., v rámci kterého navíc stěžovatel uplatňoval nové skutečnosti, dříve v řízení neuplatněné (§ 109 odst. 4 s. ř. s.).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1.2004, čj. 5 Azs 43/2003-38)
Věc: Yevhen P. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.
Žalovaný dne 14. 10. 2002 zamítl žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Rozhodnutí žalovaného žalobce napadl dne 25. 11. 2002 opravným prostředkem u Vrchního soudu v Praze. Ten nerozhodl do 31.12.2002, a proto věc převzal podle ustanovení čl. II zákona č. 519/2002 Sb., § 129 odst. 2 s. ř. s. a § 32 odst. 4 zákona o azylu Krajský soud v Brně, který žalobu dne 20. 5. 2003 odmítl.
Žalobce (dále též stěžovatel) proti usnesení Krajského soudu v Brně podal kasační stížnost. V té uplatnil důvod § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu, která spočívala v tom, že soud stěžovateli neustanovil tlumočníka a v důsledku toho stěžovatel přesně nevěděl, co po něm soud v usnesení k odstranění vad podání požaduje. Dále stěžovatel uplatnil i důvod § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť žalovaný podle něj neměl dostatek informací, aby o věci mohl rozhodnout. Stěžovatel dále tvrdil, že žalovaný v řízení o azylu pochybil, neboť nerespektoval článek 10 Ústavy a nepřihlédl k čl. 18 Evropské sociální charty.*)
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Brně v rozsahu tvrzených stížnostních důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná; zamítl ji tedy.
Z odůvodnění:
Řízení ve správním soudnictví je plně ovládáno zásadou dispoziční a je na žalobci, zda proti rozhodnutí správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, podá žalobu u soudu či nikoliv. Je pouze na žalobci, aby v případě, že se bude domáhat ochrany svých práv žalobou u soudu, v této žalobě jasně vymezil, které výroky správního rozhodnutí napadá, a v žalobních bodech pak specifikoval, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (§ 71 s. ř. s.). Stěžovatel svým opravným prostředkem neurčil rozsah a meze přezkumu správního rozhodnutí, neboť se v něm omezil pouze na sdělení nesouhlasu s napadeným rozhodnutím správního orgánu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2003 byl stěžovatel vyzván k doplnění svého podání - mimo jiné k označení žalobních bodů, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považoval žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§ 71 písm. d) s. ř. s.].
Stěžovatel reagoval na výzvu soudu doplněním svého podání, ve kterém uvedl, že právním důvodem, pro který považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné, jsou vady řízení, kterých se dopustil správní orgán v…