dnes je 10.12.2022

Input:

č. 506/2005 Sb. NSS; Řízení před soudem: ochrana proti nečinnosti správního orgánu

č. 506/2005 Sb. NSS
Řízení před soudem: ochrana proti nečinnosti správního orgánu
k § 79 a násl. soudního řádu správního
Žalobou na nečinnost podle § 79 a násl. s. ř. s. se lze domáhat toliko toho, aby soud uložil správnímu orgánu, který je nečinný, povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení a stanovil k tomu přiměřenou lhůtu. Není tak možné požadovat vydání procesního rozhodnutí (zde: rozhodnutí o přerušení správního řízení podle § 29 odst. 1 správního řádu). Stejně tak není možné požadovat, aby soud uložil správnímu orgánu pouze povinnost pokračovat v řízení s tím, že bude záležet na správním orgánu, zda řízení přeruší nebo zda rozhodne ve věci samé.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15.12.2004, čj. 2 Ans 4/2004-116)
Prejudikatura: srov. č. 362/2004 Sb. NSS.
Věc: Jurij Č. v M. proti Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie o ochranu proti nečinnosti ve věci povolení k trvalému pobytu, o kasační stížnosti žalobce.

Městský soud v Praze zamítl svým rozsudkem ze dne 18. 9. 2003 žalobcovu žalobu, jíž se žalobce domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost ukončit správní řízení ve věci jeho žádosti ze dne 30. 10. 2000 o povolení k trvalému pobytu na území České republiky z důvodu sloučení rodiny a z důvodů humanitárních, a to tak, že žalobci bude uděleno povolení k trvalému pobytu. Městský soud dospěl k závěru, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem, když o žalobcově žádosti nerozhodl: žalobce je totiž stále žadatelem o udělení azylu, neboť o jeho žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra o neudělení azylu dosud nebylo rozhodnuto. Podle § 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, se tento zákon nevztahuje na cizince, který požádal Českou republiku o ochranu formou azylu, a azylanta, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Žalovaný tak nemohl po podání žaloby (opravného prostředku) v řízení o udělení azylu postupovat podle § 50 správního řádu a o žádosti o povolení trvalého pobytu sám rozhodnout, neboť po dobu soudního řízení ve věci azylu je žalobce pod ochranou zákona o azylu a zákon o pobytu cizinců se na něho nevztahuje. Dále soud poukázal na skutečnost, že návrh na vydání rozhodnutí byl podán u Oddělení cizinecké policie v Mostě, které je o žádostech o pobyt oprávněno rozhodovat; i z tohoto důvodu žalobu zamítl.
Proti tomu žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti zejména namítá, že § 2 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, hovoří o tom, že cizinec má postavení žadatele o udělení azylu mimo jiné po dobu řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, což není stěžovatelův případ, neboť on podal žalobu proti rozhodnutí ministra vnitra. Podle stěžovatele nelze uvedené ustanovení vztahovat i na žaloby proti rozhodnutí ministra vnitra. Stěžovatel se tak domnívá, že ode dne 2. 8. 2002, kdy nabylo právní moci rozhodnutí ministra vnitra v jeho azylové věci, není žadatelem o udělení azylu, ačkoli proti tomuto rozhodnutí podal dne 27. 8. 2002 žalobu k vrchnímu soudu, a na území České republiky tak pobývá v režimu zákona o azylu. Stěžovatel rovněž poukazuje na to, že nemá
Nahrávám...
Nahrávám...