dnes je 6.12.2022

Input:

č. 5/2003 Sb. NSS; Rozhodnutí správního orgánu: nepřezkoumatelnost

č. 5/2003 Sb. NSS
Rozhodnutí správního orgánu: nepřezkoumatelnost
k § 59 odst. 2 správního řádu
k § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
Není možné v odvolacím řízení současně zamítnout odvolání a rozhodnutí správního orgánu I. stupně ve výroku změnit (§ 59 odst. 2 spr. ř). Takové rozhodnutí je nepřezkoumatelné a soud je zruší podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro vady řízení bez jednání.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28.5.2003, čj. 7 A 124/2000-39)
Prejudikatura: srov. obdobně Výběr soudních rozhodnutí ve věcech správních (příloha časopisu Správní právo) č. 80/1995.
Věc: Akciová společnost B. v P. proti Ministerstvu dopravy a spojů o uložení sankce za správní delikt.

Rozhodnutím Okresního úřadu Praha-východ ze dne 29. 12. 1999 byla žalobci za porušení § 35 písm. s) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (ve znění zákona č. 304/1997 Sb.), za provozování linkové osobní dopravy bez licence a podle § 35 téhož zákona uložena pokuta 100 000 Kč.
Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal; rozhodnutím Ministerstva dopravy a spojů ze dne 21. 4. 2000 bylo jeho odvolání zamítnuto a současně rozhodnutí okresního úřadu změněno tak, že byla změněna část výroku od dvojtečky ke slovu „ukládá“ takto: „Dopravce B. (...) provozoval v období 30. 3. 1999 až 25. 4. 1999 linkovou osobní dopravu bez licence, čímž porušil ustanovení § 10 odst. 1 zákona o silniční dopravě, a proto se mu na základě ustanovení § 35 písm. s) zákona o silniční dopravě ukládá...“ V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že skutek nebyl v rozhodnutí I. stupně specifikován ve vztahu k porušenému právnímu předpisu, a proto byl výrok změněn. Uložená pokuta byla ovšem přiměřená, proto tuto část výroku ponechal beze změny.
Žalobce namítl, že sice provozoval dopravu, nikoli však linkovou osobní dopravu; kromě toho v průběhu řízení poukazoval na nepříslušnost rozhodujícího orgánu I. stupně v důsledku nevyřízené námitky podjatosti a na řadu dalších vad, které uplatnil mj. i podnětem podle § 65 spr. ř.
Žalovaný proti tomu uvedl, že linkovou osobní dopravu lze provozovat jen na základě licence, přičemž znaky zvláštní linkové dopravy ve smyslu § 2 odst. 3 písm. b) zákona o silniční dopravě byly naplněny. Za diskutabilní by bylo možno považovat pouze výklad termínu „pravidelné“, který by nebyl naplněn pouhým opakováním dopravy; v posuzované věci ale prokazatelně došlo k opakované dopravě podle jízdního řádu.
Věc nebyla
Nahrávám...
Nahrávám...