č. 430/2005 Sb. NSS, Soudní exekutoři: pozastavení výkonu exekutorského úřadu
č. 430/2005 Sb. NSS
Soudní exekutoři: pozastavení výkonu exekutorského úřadu
k § 122 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů
k § 76 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního
I. Rozhodování o pozastavení výkonu exekutorského úřadu podle ustanovení § 122 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, má charakter rozhodování ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 správního řádu, neboť se v rámci něj rozhoduje o (dočasné) úpravě subjektivního práva fyzické osoby - exekutora vykonávat exekutorský úřad. Přes systematické zařazení citovaného ustanovení se na rozhodování nepoužijí ostatní ustanovení hlavy X zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, upravující kárnou odpovědnost exekutora, a toto rozhodování se uskutečňuje plně v režimu správního řádu.
II. Ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, sice stanoví pouze jednu podmínku pro vydání rozhodnutí o pozastavení výkonu exekutorského úřadu, nicméně skýtá právě toliko možnost, nikoliv povinnost takové rozhodnutí přijmout. Dává tedy ministru spravedlnosti diskreční oprávnění, při jehož využití musí ministr nutně přihlédnout i k jiným okolnostem případu. Chybili v odůvodnění rozhodnutí úvaha o tom, proč v daném případě ministr spravedlnosti využil tu či onu ze dvou v úvahu připadajících alternativ, jedná se o rozhodnutí nepřezkoumatelne pro nesrozumitelnost.
III. Za vady řízení dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. lze považovat situaci, kdy byl ve správním řízení porušen celý soubor procesních práv účastníka řízení, v důsledku čehož řádný proces fakticky absentoval. Za těchto okolností není třeba zkoumat, zda porušení každého jednotlivého procesního práva stěžovatele ve správním řízení samo o sobě mělo následek předvídaný v citovaném ustanovení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22.9. 2004, čj. 2 As 19/2004-92)
Věc: Jozef V. v P. proti Ministerstvu spravedlnosti o pozastavení výkonu exekutorského úřadu, o kasační stížnosti žalobce.
Ministr spravedlnosti rozhodl dne 11. 7. 2003 podle § 122 exekučního řádu o pozastavení výkonu exekutorského úřadu žalobci, a to v souvislosti se zahájením trestního stíhání pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 trestního zákona. Výkon exekutorského úřadu byl pozastaven dnem následujícím po doručení rozhodnutí až do pravomocného rozhodnutí v trestní věci.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 12. 2003 žalobu proti rozhodnutí ministra spravedlnosti zamítl. Rozhodnutí o pozastavení exekutorského úřadu podle § 122 odst. 1 exekučního řádu je podle něj založeno na volné úvaze správního orgánu, a to na rozdíl od pozastavení na základě § 122 odst. 2 cit. zákona. Volné uvážení je přitom třeba chápat jako zákonnou možnost správního orgánu použít některé z více možných řešení. Řízení musí poskytovat dostatečné podklady pro to, aby bylo zřejmé, proč byla ta či ona varianta užita. Soud s odkazem na § 78 odst. 1 s. ř. s. uvedl, že pokud nezjistí, že správní orgán zákonem stanovené meze správního uvážení překročil či správní uvážení zneužil, nemůže, i kdyby byl jeho názor na správní uvážení jiný, vyvozovat jiné závěry, neboť tím by nedovoleným…